Herrmann, Ignát (1854 - 1935)

Datováno V Praze 24/VIII 1895. Herrmann posílá Čechovi svou knížku, která je složena z povídek uveřejněných v časopise Světozor (Pražské figury?). Ví, že se nejedná o umění, je více novinář. Světozor mu ale otevřel oči.Popisuje pak svou cesu ke psaní, podceňuje se, svěřuje se Čechovi se svými pocity a pochybnostmi. Vzpomíná, jak mu přinesl svou "Silhuettu" a jak ho Čechova slova povzbudila. Váží si jeho přátelství, myslel si, že se takové pocty dočká až po smrti. Herrmann cítí, že je na konci svých sil a už nic dobrého nenapíše a nenapsal. Projel životem jako vlakem, a tak by se další jeho kniha mohla jmenovat "Paběrky života". Omlouvá se, že svými slovy Čecha obtěžuje, že to musí poslouchat. Chybí mu bratr, ztratil ho právě v době, kdy ho dorostl a toto místo po něm zůstalo uvnitř nevyplněno. Psáno na dopisním papíře po čtyřech stranách černým perem. Na první straně poznámka spisovatele tužkou - teď když se na dopis dívá po 15-ti letech, není si jist, jestli dopis Čechovi poslal, poslal snad jiný list.

Pozůstalost Ignáta Herrmanna.