Rais, Karel Václav (1859 - 1926)

Datováno V Lázních Bělohradě dne 2. září 1925. Psáno na dopisním papíře po čtyřech stranách černým perem. Rais děkuje Herrmannovi za rychlou, laskavou a podrobnou odpověď. Nechodí do biografů, moc o nich neví, a tak je rád, že mu Herrmann tak výborně poradil. V minulosti také jeho žádali, aby nechal některé své dílo zfilmovat, především "Kalibův zločin". Vykroutil se však z toho. Nerad vystupuje nápadněji na veřejnosti, zvlášť, když ho bolí hlava. Touží po úplném klidu v ústraní, aby mohl ještě něco napsat. Každá drobná práce mu teď strašně dlouho trvá. Všechna svěžest je pryč. Kéž by byl na tom tak dobře, jako Herrmann. Je mladší než on a přesto starší. Je to vidět i na jeho dopise. Už měsíce je zahrnut korekturami a revizemi svých starších knih. Diví se, jak nemotorně ledacos napsal. Dále se vrací zpátky k filmařům. Panu Krňanskému odpovídá, že Zapadlé vlastence nenechá zfilmovat. Možná by svolil k zfilmování Kalibova zločinu. To by ale musel mít všechny záruky, jiný honorář a smlouva by musela být napsána podle jeho právníka. Doufá, že mu Herrmann dopisem poradí. V Bělehradě je nyní sám, děti už odjely. Kolem 10. se chce vrátit do Prahy. Moc se ale netěší. Není to už ta bývalá, intimní a srdečná Praha,. Nyní je to hlučné město, kterým se těžce chodí. Dále si stěžuje na zdejší špatné počasí a ptá se, jak se má Herrmann v Poděbradech. Také by tam měl jet, má tam známého lékaře, ale vyhýbá se lidem. Dále vzpomíná na rodinu Opatrných. Na závěr konstatuje, že byl vždy měkký člověk a jistí lidé mu stravovali život. Posledních 10 let je až mnoho smutku. Na první straně dopisu dvě poznámky tužkou od Herrmanna: 1. do Poděbrad 2/9 odpoledne, 2. napsán mu dopis 3. a 4/9 z Poděbrad.

Pozůstalost Ignáta Herrmanna.