Chrakteristika

Český violista, houslista a skladatel. Pocházel z rodiny klempíře. V letech 1906–09 studoval měšťanskou školu v Turnově, kde také získal základní vzdělání v hudbě a houslové hře. Na Českoslovanské klavírní akademii a Akademii hudby a zpěvu v Praze studoval jako hlavní nástroj housle u Josefa Maliny, klavír a varhany pod vedením Eduarda Cimra (Zimmera). V roce 1910 poslouchal přednášky z hudební teorie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mezi lety 1918 a 1921 studoval soukromě skladbu u Josefa Bohuslava Foerstra. V roce 1920 složil státní zkoušku z houslí a teoretických předmětů na Státní konzervatoři (předsedou komise byl Vítězslav Novák). Dále studoval housle u Jana Mařáka, violu u Františka Stupky a klavír u Josefa Jiránka. V letech 1925–27 byl též řádným posluchačem Vysoké školy studií pedagogických. Působil v učitelském orchestru v Turnově; značnou praxi získal před první světovou válkou jako první houslista v orchestru Královské zemské opery v Záhřebu. V roce 1914 nastoupil na post violisty do České filharmonie, kde setrval až do roku 1956, mezitím působil rovněž v konkurenčním tělese – Šakově filharmonii. Patnáct let byl ředitelem kůru u sv. Filipa a Jakuba a varhaníkem u sv. Apolináře. Poté působil krátce jako ředitel a majitel (1927) hudební školy v Praze-Vršovicích. Od roku 1956 byl na penzi a dával soukromé hodiny hudby. Těžiště jeho skladatelské tvorby leží ve vokální hudbě: psal mužské a smíšené sbory, z nichž nejznámější je Bratrství (premiéra 1946 v památníku Jednoty Svatopluka Čecha k 100. výročí básníkova narození), mše (Vánoční valašské mše), kantáta Lešetínský kovář umírá (1958) a poéma-opera Dagmar (1 jednání, 1958); jedinou symfonii nedokončil. Napsal Praktickou školu na violu pro samouky (vydal Jaroslav Stožický v Brně). Pochován je v Praze na Vyšehradě.