Chrakteristika

Český historik a politik, zakladatel moderního českého dějepisectví. V letech 1809 - 1812 studoval latinskou školu v Trenčíně, poté evangelické lyceum v Bratislavě. Po studiích pracoval jako vychovatel v uherských šlechtických rodinách, v roce 1823 se přestěhoval do Prahy, kde byl zaměstnán Dobrovským a Františkem Šternberkem na vytváření šlechtických rodokmenů, Šternberk ho později zaměstnal jako archiváře. Po smrti Františka Pubičky se stal zemským historiografem, pro různé obtíže byl však oficiálně jmenován až v roce 1838. V letech 1839 - 1844 byl sekretářem České královské společnosti nauk, stál u zrodu Matice české a Svatoboru, založil ediční Archiv český. V roce 1848 se stal poslancem Říšského sněmu, kde představil svůj návrh ústavy. Po rozehnání Kroměřížského sněmu se z politiky stáhl a znovu vystoupil až roku 1860, kdy podepsal Riegrovo memorandum císaři o bezpráví páchaném na českém národě. V roce 1861 se stal poslancem zemského sněmu, od roku 1863 pak vstoupili staročeští poslanci do pasivní rezistence, v roce 1865 sepsal svůj pohled na Rakousko "Idea státu Rakouského".