Chrakteristika

Rakouský historik umění. Vystudoval dějiny umění ve Vídni, poté pracoval pro Františka Ferdinanda d´Este jako poradce pro umění. Po Sarajevském atentátu byly jeho sbírky předány do Uměleckohistorického musea a Plancig byl zaměstnán jako jejich kustod, v roce 1933 se stal ředitelem sbírek sochařství a uměleckého řemesla. Po obsazení Rakouska Německem v roce 1938 byl propuštěn a přestěhoval se do Florencie, kde se věnoval soukromému bádání. Zabýval se především italským renesančním a raně barokním uměním. Nejvýznamněšjí díla: Venezianische Bildhauer der Renaissance (1921), Andrea Riccio (1927), Donatello (1939), Luca della Robbia (1940), Lorenzo Ghiberti (1940), Desiderio da Settignano (1942), Nanni di Banco (1946).